Evropská unie poskytne Egyptu obří sumu 7,4 miliardy eur (185 miliard korun) za to, že se postará, aby se do Evropy masově nevydávali ilegální migranti z oblasti severní Afriky a Blízkého východu. Vedle grantů určených přímo na protiimigrační opatření v hodnotě dvou set milionů eur nabídla EU Káhiře pět miliard eur výhodných půjček, zejména na povzbuzení tamní skomírající ekonomiky.
Dohodu tuto neděli (17. března) slavnostně podepsali egyptský prezident Abd al-Fatáh as-Sísí a předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová, doprovázená neobvyklou stafáží hned pěti předsedů vlád – Itálie, Řecka, Kypru, Rakouska a Belgie. První tři vládnou v zemích, na něž nejvíce doléhají migrační tlaky; Rakousko je častým cílem migrantů; a belgický premiér Herman de Croo se přidal proto, že jeho země tento půlrok předsedá Evropské unii.
Toto „vysoké zastoupení“ svědčí o tom, jak důležitým tématem je migrace před nadcházejícími volbami do Evropského parlamentu i do národních parlamentů v Rakousku a Belgii. Naprostá většina krajně pravicových stran v Evropě z ní udělala téma číslo jedna. Strašení muslimskými a arabskými migranty je sázka na jistotu, vždy přináší politické body. Vládnoucí politické elity proto předvádějí, že i jim leží tento problém hodně na srdci a že pro jeho řešení něco dělají.
Kromě zmíněného Belgičana byli všichni přítomní politikové z Evropské lidové strany (EPP), která v předvolebním manifestu hlásá nesmiřitelné potírání ilegální migrace a žádá přenesení azylové procedury mimo hranice EU. Cílem je dosažení stavu, kdy „partnerské“ země budou samy migranty „odchytávat“ a zajišťovat, aby si o azyl v EU požádali „na dálku“. Ti, kteří procesem úspěšně projdou, dostanou vízum do některé ze zemí Unie. O ostatní – tedy naprostou většinu – bude muset být „postaráno na místě“.
Před Egyptem podepsala EU podobné dohody s Tuniskem a Mauretánií (odkud připlouvají migranti na člunech ke španělským Kanárským ostrovům) a podle diplomatů se připravuje smlouva s Marokem. Už v roce 2016, za vyhrocené migrační krize, se unie dohodla s Tureckem, že mu za zadržování tehdy převážně syrských migrantů zaplatí. Platí dodnes. Provádění dohody s Tuniskem se poněkud zvrtlo, protože po jejím podpisu migrantů přibylo; Tunisko také odmítlo víza pro europoslance, kteří chtěli na místě plnění dohody kontrolovat.
Káhirská ceremonie vyvolala velkou nelibost lidskoprávních a občanských organizací. Dvě desítky z nich poslaly dopis Evropské komisi, ve kterém odsoudily podporu poskytovanou as-Sísího režimu, považovaného za jednu z nejhorších diktatur na Blízkém východě.
Počet lidí vězněných za politické aktivity nebo názory je podle nich odhadován na šedesát tisíc. Egypt hraje také klíčovou roli jako jediný arabský bezprostřední soused Izraelem decimované Gazy, aniž by však otevřel své hranice pro palestinské běžence nebo výrazně pomáhal mírnit momentální humanitární katastrofu.
Vzhledem k vnitřnímu pnutí způsobenému odporem vůči cizincům v mnoha zemích, zejména pak z muslimských oblastí světa, nemají však evropští politikové moc na vybranou. Musí voličům ukázat, že něco rázného dělají, jinak je v řadě států smete krajně pravicová demagogie.
Dohody s Egyptem a dalšími zeměmi jsou perfektní ukázkou této pragmatické „reálpolitiky“. Ta egyptská obsahuje například pasáž o podpoře „stability, demokracie, základních svobod a lidských práv, rovnosti pohlaví a stejných šancí pro všechny“. Nic ovšem o tom, co se stane, pokud tyto požadavky nebudou dodržovány.
Egypt zoufale potřebuje peníze
Egypťané tvoří jen zlomek migrantů přicházejících do zemí EU, je však důležitou tranzitní zemí. Vedou přes něj cesty, kudy pašeráci lidí posílají adepty na migraci do Evropy zejména ze Súdánu, kde zuří vleklá občanská válka, a také ze Sýrie, ba z dalekého Afghánistánu. Směřují přes Egypt do sousední Libye, země bez řádné vlády, odkud se pak vydávají přes moře k italským břehům.
Zmíněných 200 milionů eur má posloužit mimo jiné ke zvýšené ostraze egyptsko-libyjské hranice, ale také na zlepšení egyptské kapacity na záchyt a pobyt migrujících cizinců – za poslední rok jich podle egyptských pramenů přibylo o 61 procent.
Z toho, co zaznělo v neděli na tiskové konferenci, nebylo úplně jasné, na co má být použito pět miliard výhodných úvěrů. Mluvilo se o pomoci Egyptu stabilizovat ekonomiku a také o evropských investicích zejména do energetiky, včetně výroby zeleného vodíku při využití elektrické energie získané ze slunce.
Komise potvrdila, že peníze budou uvolňovány postupně do roku 2027, přičemž první miliardu má Egypt obdržet už v příštích týdnech. To by potvrzovalo, že jeho vojenská vláda se ekonomicky skutečně ocitá v úzkých. Omezení přepravy zboží Suezským průplavem kvůli útokům jemenských Hutíů na obchodní lodi v Rudém moři ji navíc připravuje o značné příjmy.
Za této situace se EU rozhoduje strategicky – více než stomilionový Egypt je v Africe i na Blízkém východě těžkou vahou a o jeho přízeň stojí v dnešním světě všechny mocnosti. Má dlouhou tradici úzkých vazeb na Rusko a také na Čínu, takže uzavřením dohody s ním boduje EU také z geopolitického hlediska. Von der Leyenová to as-Sísímu ostatně řekla: „Vzhledem k vaší politické a ekonomické váze a vaší strategické poloze v rozbouřeném regionu bude význam našich vztahů postupem času jenom vzrůstat.“
